DOMOV TRAMPŮ

Tak už jsem zase zpátky ve druhém domově ve Státech a cestovní peripetie mám za sebou a v sobě ještě prima pocit a hodně zážitků z Colorada. Zážitků ze setkání s kamarády Spojených osad Colorado, z jejich 35.potlachu i s táborákem!, který se konal na výročí okupace Československa 21.srpna 1968 vojsky Varšavské smlouvy. (Dříve se coloradské potlachy držely data 4.července, kdy je dlouhý weekend, ale poslední dobou jsou v tu dobu zákazy ohňů a tak se datum přesunulo kolem 21.srpna) 

Měl jsem tu čest, účastnit se potlachu již jednou, v roce 1993, ale to byl celosvětový potlach trampů v zahraničí. Na tom stejném místě, na potlacháči STO Colorado. A ani letos jsem nebyl zklamán. V tom roce tu bylo možná 1500 trampů z celého světa, to se nedalo přesně spočítat. Nač však počty. Vždy jde o krásnou atmosféru v duchu kamarádství, radost ze setkání dlouho neviděných kamarádů a kamarádek, povídání a jak říká Honza Vyčítal...“zpívat smutný trampský písně tak triviální u ohně a u piva bejt sentimentální“....,ve svém „Songu o rakolusky knajpe nad řekou.“ 

Tentokrát to bylo zcela v komorním počtu 35 kamarádů a kamarádek a snad tím lépe. Hodně se v podvečer povídalo a po zapálení ohně a po Vlajce se hrálo takřka bez přestání. Jen ten déšť! Přerušil písničkový maratón starých trampských i novějších songů hraných Baronem, Pupálem a Jeffem. Nevadí. Stejně bylo před půlnocí a pár lidiček pod stromy si ještě pokecalo o všem možném. Je vidět, že už jsme holt starší a spát pod širákem už si každý nemůže dovolit. Můj velký obdiv má Ivo, ač po těžké operaci, vydržel na potlachovišti pod širákem až do rána. I když Baron říká, že na potlacháči nejsou medvědi, stejně jsem spal s jedním okem otevřeným, i když bych asi jen zalezl víc na dno spacáku, kdyby přišel. 

Škoda, že ti, co už jsou v campu nebeským, nemohou být s námi kolem ohně, který nás všechny spojuje,“ jak letokruhy na Kanadských sosnách…..“ Je to už skoro šest let, co odešel kamarád Zoltán a návštěva lesního hřbitůvku a jeho hrobu mě rozjitřila. Nevěděl jsem, že leží v Almě. Kdysi na šlapákách jsme mluvili o tom, že by bylo krásné, nechat se roztrousit z letadla někde nad Windy peakem nebo Foglarovkou! Zde nejde, než si jen postesknout, že bych aspoň ještě jednou chtěl courat pod Windy Peakem a hlavně věřit, že se mi jednou konečně podaří najít tu Foglarovku a s rancem na zádech..... dojít až tam, kam cesty nevedou! „ Věřím a věřit musím, že křivda křivdou zůstane i když si chlap a hořko z ní podzimní vítr odvane! /Wabi“ 

Škoda, že nemohli ti, co jsou nemocni nebo zaneprázdněni. Bylo by to zase, jako za starejch časů, kdy čas pro trampování byl nekonečný. Nic nebylo důležitější než jet v sobotu do přírody a tam u vody stavět si stan…. 

Ale to je skutečnost a čas se nedá zastavit. Tak zase třeba příští rok v Čechách na akci pořádanou Šolimem, nebo na Yukonu 2011, ale stačí jen u malého ohně s pár přáteli, kdekoli, jen tak!

                                                                                                                                    Jeffa 
                                                                                                                                    Daytona Beach 8.24.2007