DOMOV TRAMPŮ
v zahraničí
Již od středy se plnila louka známá všem z posledního celosvětového potlachu prvními kamarády, většinou penzionovanými trempy. Už také hořel oheň a kolem něj posedávaly známé tváře a hlavně se povídalo. Vždyť jsou mezi námi lidé, kteří se opravdu vidí pouze jednou do roka. Tak také vypadal další den, putování mezi ohníčky a skupinami kamarádů, zalomení palce s nově přijíždějícími, ale večer už je kolem ohně, pár kytar se střídá s vyprávěním a je nám tady všem dobře. V pátek dojíždějí poslední zbytky, louky jsou plné.
Byla i oslava, naše usměvavá Květuška přeskočila příčku sedmdesátky a protože mimo vlastní rodiny je ta naše trampská to nejbližší co má, rozhodla se, že to musí s námi oslavit. Vedle jeleního guláše (vyrobeného perfektně kamarády ze Slovenska, Rebrem a Julem) jídla a pití byl i velikánský dort. Můžete se divit, ale všem v bushi chutnal víc, než doma. Dobrá nálada ovšem způsobila, že hrstka kamarádů se v pozdních odpoledních hodinách cítila hodně společensky unavena.
Sobota, den potlachu.
Skupina silných chlapů vyráží do bushe na dříví, aby bylo dost na oheň. Začíná se dělat horko a tak se za pár hodin vrací zpocení a vysušení, ale dřeva je tolik, že se ani při dobré vůli o potlachu nespálí. Stmívá se a klády kolem hranice jsou již plně obsazeny.
Vojta zahajuje dnes už náš 47. Potlach.
Kamarádi zapalují a vlajka vyletí na stožár. Začínají soutěže, vše klape jak švýcarské hodinky, organizace opravdu bezvadná. Díky Melbourne. Obdivuji, jak to jde klukům které dělí tisíce kilometrů a tady se dali dohromady jen proto, aby nám písničkami udělali radost. Těžké rozhodování kdo je nejlepší, každý do písničky přidá svoje já a proto vlastně všichni jsou nejlepší.
Loukou začal profukovat větřík a tak když začne volná zábava, mnoho kamarádů si jde nahřát své stařecké kosti do blízkosti ohně. Kytaristé si sedají do hloučku a písnička střídá písničku. Za ranního kuropění táhne krajinou mlha a poslední vytrvalci opouštějí doutnající ohniště.
Neděle, už je zase krásně. Pár kluků plete pomlázku, barví se vajíčka a den uteče jako voda. Večer se zase všichni scházíme u ohně a navazujeme na předešlou noc. Pondělí ráno, den pomlázky. Třetí generace (vnuků a vnuček) koleduje. Krásně ječící obstarožní děvčata a Koliskyn s kládou, kterou ani s ramene nesundá, natož aby s tím vyplácel, budí respekt. Ti mladší, kteří ještě pracují, balí a jedou domů.Ti co zůstávají déle pozorují mraky, které vezou vodu a začínají sklízet co se dá, co kdyby. A taky bylo, ale náladu to nezkazilo. Jenom to, že je konec těm pár hezkým dním a velikonoce končí. Možná že se brzo sejdeme a když ne, tak příští roky zase na potlachu.
Buchtice
