DOMOV TRAMPŮ

Pro deváté setkání trampů z celého světa byla tentokrát zvolena Klokánie – vlastně na ni takovým pravidelným koloběhem vyšla řada. Oproti předchozím potlachovým zvyklostem se však australské trampské setkání konalo nikoliv za pět, jak tomu bylo doposud, ale za necelé  tři roky od předchozího světového potlachu (stejný časový odstup zvolili Australané i v roce 2001). A rovněž ne v v připomínaných srpnových dnech, ale v březnu, kdy na jižní polokouli začíná podzim, k čemuž měli své opodstatněné důvody – totiž aby se konání potlachu nepotkalo se sezónou zákazu rozdělávání ohně.

Potlach se uskutečnil na Bombala River, která je zde teprve malým potokem, v Brown Mountains, což je podhůří Sněžných hor v Novém Jižním Walesu. Krajina poskytovala dostatek možností k utáboření i zaparkování aut. Bez auta byste se totiž na místo jen těžko dostávali – bylo vzdáleno od nejbližšího městečka několik desítek kilometrů a to z větší části po prašné úzké cestě, což zase zaručovalo, že se na místo nepřihrnou nezvaní hosté.

Pořadatelé se rozhodli pro večer měsíčního úplňku, což vytvářelo jedinečnou, exotickou, až téměř mystickou kulisu. Když k tomu připočítáte siluety uměleckého totemu s indiánskými i australskými prvky, vlajkových stožárů a  celtového jehlanu z dob našeho mládí, bylo to jako ze starého dobrodružného filmu... Ovšem daní za magické měsíční ozáření byl pak zákonitě větší chlad než v jiné dny a ačkoliv se ohnivci s náručemi eukalyptových polen skoro nezastavili, teplo plamenů bylo příliš daleko i od prvních řad laviček. Proto byli všichni předvídavě vyzbrojeni teplým oblečením i jinými zahřívadly.

Pořadatelská elipsa byla pouze pětičlenná, ale samozřejmě nebyla na přípravu potlachu sama, zapojila se i řada dalších kamarádských rukou. Ovšem odpovědnost ležela zejména na bedrech pětice, kterou tvořili Bubro s Matesem, Gody, Cvrček a Vojta Brodecký. Spousta věcí byla připravená skvěle, ráda bych se zmínila třeba o velice hezkých camrátkách z exotického dřeva, graficky pěkně vyvedených vlaječkách a odznacích, stejně jako klasických plackových cenách. Zvláště mne zaujaly malby aboridžinských portrétů, jejichž autora se mi bohužel nepodařilo vypátrat. Ale opominout nelze ani tak prozaické věci jako pytle na odpadky a jejich odvoz (to není zajištěné ani v mnohých kempech), úhledné dřevěné kadibudky s celým servisem, dřevěný mostek přes říčku, a tak bych mohla ještě pokračovat.

Co se týče účasti - přesně to sice tvrdit nemohu, ale podle poměrně spolehlivých odhadů se kolem ohně sešlo na tři a půl stovky trampířů z celého světa. Nejsilněji byla logicky zastoupena místní – australská squadra, ale druhou početně nejsilnější skupinou byli trampové z Čech a Slovenska. Oproti očekávání Ameriku (Spojené státy) reprezentovalo asi jen šest osob, podstatně líp na tom pak byla Kanada, zejména aktivní Vancouver, a trampové z Německa, Švýcarska a Francie zastupovali potom evropskou emigraci.