DOMOV TRAMPŮ

No jóó- trampové a čundráni, to jsou ti co plaší zvěř v lese, dělají tam ohně, a nosí staré vojenské hadry a chodí do hospod na „divné schůze“ kterým říkají sleziny. Taky zpívají písničky které se v rádiu moc nehrajou. Tak hodnotí nezasvěcení.

Mají, řekl bych, docela pravdu, ale museli by vše zkompletovat dohromady a hlavně na ty trempy jezdit. Taková jedna skupina lidí, včetně mě, vyrazila na společný vandr po české krajině. Bylo nás asi 70 co do počtu. Z Čech a všech koutů světa, nejvíce těch které kdysi nějak nebavil socialismus, tuto partu (mimo již zažitých svět. potlachů) dal dohromady kamarád Šolim z Vancoveru. A to již podruhé. (1.akce- Yukon 2003).

Tento „nenapravitelný snílek“ a režisér setkávání trampských bab a dědků, s dalším kamarádem Paddym-mimořádně výkonným staršinou této veselé bandy dokázali i přes tisíceré odrazování-„volové to musí krachnout“-nemožné. Představte si, povedlo se. Samozřejmě s přispěním kamarádů z trampských osad jejichž 5 teritorií jsme navštívili během deseti dnů.Vlakové popojížďky za romantikou a veselím, se zdařily též na výtečnou. Celkem 18x přestup za 10 dní. Nikomu z těchto zúčastněných trampských„chromajzlů“ majících v rancích, teď na stáří, víc prášků než jídla, žádný vlak při přestupu (někdy i 3 minuty) neujel. Takže trampové tímto chválí České dráhy, což je snad od dvacátých let minulého století, od této živočišné větve lidstva, poprvé.

Když jsme u té jedničky, tak 1. oheň se konal na Oslávce poblíž Kralic, a zajistil ho brněnský bard a neúnavný kytarista Prcek. Další setkání za 2 dny bylo u kamarádů z Chocně, kde jsme byli neuvěřitelně srdečně přijati šerifem Willy Billem, na osadě kde se kdysi pohybovali taková „esa“ jako Bob Hurikán, Jára Štercl, Pedro Mucha, Jarda Motl, Zdeněk Burián, Olda Vrtiška a hlavně Jožka Slavík šerif a hudební skladatel. Odtud jsme dojeli k severní části Kokořínska- Bliževedel a poblíže vesnice Skalky strávili opět nádherné dva dny samozřejmě jako vždy s velikým ohněm na nějž dřevo a veškeré náležitosti zařídila osada „Paběrky“ či spíše její tzv. severozápadní sekce. Zde vzal do ruky kytaru nestor „Osady Mimo Zákon“ šerif Škyt.

Náročnější přesun po dvou dnech v“ Kokořínské Marlboro country“ nás čekal na osadu Modrá Kotva poblíže Hracholusk kde opět zajištěni jako V.I.P. trampové zdejší osadou s šerifem Béďou se pělo 2 dny dlouze do noci. Veliké loučení a vzhůru do Mekky středočeských trampů-Hřebeny-Brdy, kteréžto místo „dráb a šikovatel“ v jedné osobě Paddy úspěšně tajil až do posledního dne v nijak nepřehnané obavě, že zde bude „pouť všech známých a jejich známých co také umějí z country radia „Chajdu a Pampelišky“. Zde pod Studeným vrchem s neuvěřitelným požehnáním majitele panství Jerome Coloredo Mansfelda-viz glejt, jsme strávili opět krásný večer, na jehož zdárném průběhu se podílela osada Údolí, s trapery, jako je Johny a Palec. Jsa pamětlivý na lesní honičky s lid.milicemi a hajnými za „starých pořádků“,jsem si neodpustil děkovací verš za tuto laskavost jednoho z potomků nynějších staronových majitelů:

Ať už nikdy žádný izmus nebrousí si nehty, a nezkouší zabavovat statky naší šlechty.

Nechť erb rodu Mansfeldů naše Brdy chrání, zlatý lev a bílý orel přírodu dál brání.

U všech trampů za svůj počin veliké má renomé, za potlach co požehnal nám panInženýr Jerome.

Dokonalým zakončením snílků a vzpomínkářů 60 let minulého století bylo v Chlumu na osadě Yukon kde nám připravil oheň se svojí partou šerif Jerry a náš kamarád Ivan Kouba pohostil pečeným prasátkem a pivem zn. Budvar. Tento zájezd skončil u tohoto „těžkého“ lokálního Jihočeského patriota, který nám již před 5 lety vyhrával v Kanadě při plavbě Yukonem, na harmoniku (knoflíkovku) národní písně „kmene Čechů“, z čehož byli původní indiánští domorodci dosti vykulení. Tak skončil u Českých Budějovic 10denní řetěz pojízdných potlachů.

Nelze vypisovat jednotlivé jednodenní čundry po té které krajině a osadě, kde jsme zrovna byli, a co se na ní užilo srandy, a že jí bylo dost, tomu věřte. Není prostor na vyjmenování jednotlivých osobností a jejich přínos a nasazení pro tuto akci, ale i těch bylo přehršel.. Nešlo na tomto společném vandru o žádný sportovní ani umělecký výkon hodný za povšimnutí main stream pressu, neboli hlavních sdělovacích prostředků. Bylo to hlavně setkání lidí s hlavou v oblacích, srdcem v lese u ohně, plícemi k zpívání a u některých (těch zdravějších) i se „zařízením“ v kalhotách, sloužícímu k čůrání na ty, co by je chtěli v životě přečůrat.

Vše natáčela naše frontová žurnalistka Margot s kamarádem Mírou. Pro Margot je trampské dění natolik zajímavé, že je zde v Čechách ze svého rodiště USA už 7 rokem a „točí“ jako divá. Všem zúčastněným, jichž bylo s naší 70 člennou partou dohromady na všech místech asi 600, (většinou starožitných kusů), děkuje

                                                                                                                                                          Nafťák