DOMOV TRAMPŮ

I když tyto peřeje tvoří hlavně při velké vodě několik vysokých stojatých vln, pravé rameno bylo vždycky považováno za nejsplavnější. Pro velké říční lodě tyto peřeje představovaly značné nebezpečí, proto byla výše vodní hladiny dlouho předem pozorována.

Například poznámka na staré říční mapě u kosy Macauley (kousek nad Carmacksem) oznamuje: "Když kosa Macauley vystupuje nejméně 15 cm nad vodní hladinu, musíte peřeje proplout napříč, jinak zůstanete trčet na mělčině skryté pod vodou." Když vezmeme v úvahu značně vratké a přetížené lodě, neuměle vytvořené během Zlaté horečky, tak tady zřejmě bylo ztraceno dost lidských životů.

Nejdramatičtější a nejfantastičtější - až překvapivý popis peřejí, který jsem kdy četl, poskytuje Jan Welzl (1868-1948): 

"Za těmito nebezpečnými peřejemi byla na břehu malá policejní stanice a vedle ní byla přes celou řeku natažená speciální síť. Tato síť chytala lidi utopené v peřejích za účelem identifikace. Asi míli před touto sítí je voda strašně divoká a pořád nás to házelo nahoru a dolů. Když se tento úsek podařilo někomu úspěšně proplout zrovna v době, když byly mrtvoly vytaženy z vody a identifikovány, každý zlatokop musel na blízkém kopečku vykopat hrob a pohřbít jednu mrtvolu. Za tuto povinnou práci obdržel deset dolarů. Asi půl míle za tímto místem byl starý hřbitov, kde byli pohřbeni lidé s části svého majetku. Prospektoři tyto hroby otvírali, nalezené předměty kradli a prodávali do muzejí ve Spojených Státech." 

Průtokem řeky úzkými rameny se značně zvyšuje rychlost proudu. Proto parníky, plující proti proudu, musely být v těchto místech taženy navijákem. Minimálně v letech 1905 až 1924, plavební společnost WP&YR udržovala nad pravým ramenem 700 metrů dlouhé lano, připevněné ke skále. Dolní konec lana byl připevněn pod peřejemi ke břehu. Posádka parníku připevnila lano na parou poháněný naviják a tak se parník pomalu posouval peřejemi proti proudu. Na konci každé plavební sezóny bylo lano navinuto na naviják, ukrytý v malé chatě, poblíž přistávacího místa nad peřejemi. Tato chata byla ve vynikajícím stavu až do té doby, než byla v letech 1983 nebo 1984 odstraněna neznámými pachateli. 

Některé z nejsilnějších parníků mohly za nízkého stavu vody plout v peřejích proti proudu bez pomoci navijáku. 

S postupujícími lety bylo pravé rameno rozšířeno a nebezpečné balvany odstraněny s pomocí výbušnin. Například v dopise z roku 1908 se píše, že "v Pětiprstých peřejích stále ještě existují tři velké balvany, které jsou za nízkého stavu vody hrozbou pro navigaci." Odstranění těchto balvanů by stálo čtyři sta dolarů. V roce 1911 se objevil požadavek instalace nárazníků na skalních stěnách. 

Některé lodě, jako třeba "Gold Star" v roce 1900, byly při cestě peřejemi poškozeny, ale škoda byla kupodivu minimální. 

Během 2. světové války se uvažovalo o stavbě železnice, jejíž most přes řeku Yukon měl využít zdejší přírodní pilíře. Železnice byla částečně vyměřena, ale později byl tento project zrušen. Samozřejmě, že tyto peřeje nelze brát na lehkou váhu, bez ohledu na to, jakou máte loď. 
V minulých letech se během tohoto celkem jednoduchého sjezdu několik lidí utopilo. Dodržení základních bezpečnostních opatření mohlo zachránit jejich životy. 

Článek o "Five Finger Rapids - Pětiprsté peřeje" z publikace "Yukon River Carmacks to Dawson City"
Do češtiny přeložila Jiřina Kokeš, Cheyenne, Wyoming