DOMOV TRAMPŮ

Stejně jako mnoho desítek let předtím, uskutečnil se letos opět Malej voheň na Lauenensee ve Švýcarských Alpách. Podnět k němu dal tenkrát někdy po druhém švýcarském potlachu kamarád Mex, který již řadu let táboří u věčného ohně. Přišel tenkrát s nápadem na začátku léta udělat menší ohník beze všech obvyklých soutěží, jen aby se lidé před dovolenými sešli a mohli si popovídat kdo s kým a kam  by eventuelně vyrazil. Postupem doby se z toho stala docela příjemná akce, neboli posezení u ohníčku při kytarách a poklábosení.

Začalo to vlastně tím, že jsme dole ve Gstaadtu pronajali selskou chaloupku a odtud vyráželi do okolí. Jedna z výprav nás tedy zavedla i do Lauenensee a tenkrát Mex přišel s nápadem že by se náhorní plošinka nad jezerem hodila na uspořádání druhého švýcarského potlachu. Po vyřízení všech potřebných dovolení se druhý potlach 

skutečně v těchto místech uskutečnil. Znamenalo to vyšlápnout pořádný kopec, ale zároveň to bylo zárukou že to spoustu krajánků a zvědavců odradí. Ještě za Mexe se v těch místech uskutečnila řada ohňů a po Mexově smrti jsme na skalce vedle ohniště připevnili desku s jeho daty, jako vzpomínku.

Po čase jsme byli okolnostmi přinuceni stáhnout se dolů k jezeru, neboť hořejší flek spadnul do přírodní rezervace. Měli jsme ale štěstí, neboť místní sedláci nám byli příznivě nakloněni a tak nám nabídli vybrat si místo k dalším každoročním ohňům na jejich pozemcích. Cedulku nahoře po letech nějaký darebák rozbil a tak byla 

uspořádána sbírka na novou kterou jsme nechali udělat a s Malým Vencou jsem ji jednou uprostřed týdne vynesl nahoru a pevně přišrouboval šrouby které se nedají odšroubovat.

Malé ohně (tentokrát spisovné ne hovorové) se tedy dělají  asi tak kilometr od občerstvovny na novém místě a ze starého fleku se stalo takové poutní místo, kam vždycky někdo vyleze položí pár lučních kytek a postojí ve vzpomínkách. Alespoň ti, kteří jezdí na ohně již desetiletí pravidelně a ti zase vezmou s sebou kamarády, kterým chtějí staré a dnes už historické místo švýcarského trampingu ukázat. Sjede se vždycky výborná parta v posledních 10-15ti letech obohacena kamarády ze staré vlasti.

Pravidelným hostem je již po léta kamarád Tom z Milevska, jehož kytara a pěkné písničky už k Malýmu vohni patří. Letos nás navštívilo také plzeňské duo Poldy a Martina se svým repertoárem, radost poslouchat. Ostatně trampští muzikanti z Čech jsou vždycky vítanými hosty a písničky v jejich podání mají obrovský úspěch už jen třeba proto, že přivezou vždy něco nového.

Oheň se dříve zapaloval jednou sirkou v posledních dvou letech křesadlem. A bez pomoci, jen s březovou kůrou, které přes rok posbírám po lese celý pytel. Letos nám počasí opět přálo, sešla se dobrá parta a doufám, že se bude dařit i příští léta.Tedy když se někomu zachce nás navštívit v Alpách.  Dobří muzikanti a kamarádi jsou vždycky vítáni.

                                                                                                                                   Ahoj

                                                                                                                                                 Bidlo Švýcary 2015