DOMOV TRAMPŮ

Na tradiční memoriál Malého Járy, který připadá na 13. června, se nás letos sešlo jen pět a půl. Obětavý Gamza připravil hranici a měl skutečně hezký proslov, jen tak z hlavy, ke vzpomínce na Malého Járu i ostatních našich kamarádů, kteří už odešli k Velikému Manitou a drží nám u ohně místo.

​

Baron, Tonda na kytary a za doprovodu Gamzy, Laďi (také zvaný Cikán) a Oliny zapěli píseň smuteční, pak ještě Vlajku...  Olina - Laďova žena, dávala pozor na tu svěřenou půlku k těm pěti dospělákům,  aby neupadli do posvátného ohně.

​

Pak už zněly jen veselé písně, i když nebesa nepochopila a začala plakat, bylo tedy lépe kytary schovat, zalít oheň a odejít. Džuk, který hlídal parkoviště nevydržel a také odjel. Ten by byl prakticky šestý, ovšem jeho čestné místo bylo u aut.

 

Tak zase příští rok, třeba se nás sejde opět víc.

 

                                                                                                                                         Baron van der Colorado