Potlach na Bush River Canada 2004

POTLACH NA BUSH RIVER CANADA 2004

-Pavla a poděkování od Madly-

-Tramping-

Další vydařený long weekend...

Tentokrát to byl potlach calgarských kamarádů, TPHB, který se konal 9. října, na Bush river. Zatím nám tento rok nepřál moc veselých setkání a tak jsme opět sbalili campinkové nářadí a hurá směr Golden. Vyrazili jsme z Vancouveru brzy ráno a v našem těsném závěsu jsme měli Reďáka se Zdenkou, kteří vezli spoustu "pohonných hmot", za účelem oslavy Zdenčinýho 40. výročí 20tých narozenin. Aby to bylo zajímavější, tak jsme se ke konci cesty jeden druhému ztratili a jezdili jsme sem a tam, než jsme se opět našli a společně sjeli na potlachové místo.

Přijeli jsme už za tmy, ale stačili jsme ještě nahmatat kamarády na zalomení palce a také se zakempovat. Počasí se trošku šklebilo, ale tak nějak nám to nevadilo. Hned první večer jsme zakotvili pod plachtou a netrvalo dlouho a byli jsme si rovni s ostatníma, jak ve zpěvu, tak i v požívání různých dobrých nápojů. Bobin tradičně čepoval "tequilu" s citrónem a solí a nechyběly ani plácačky, většinou s obsahem slivovice. To ježdění do Česka je přece jenom na něco dobrý... Kolem ohně jsme rozpoznávali kamarády z Edmontonu, Seattlu, Peťko s Janou z Chicaga, náš dobrý kamarád Farář z Dallasu, Zvrhlík z Prince George, Benzina z Red Dear, Kwakin alias Plaváček z Prince George, naši nejbližší sousedi "Kamarádi Ostrova" a také vancouverští kamarádi, kterých se dostavilo tolik, že dobrá zábava nemohla nikdy ustat. Bylo to hrozně fajn, všechny vidět a po těch všech smutných událostech, které nás postihly v posledních měsících, jsme si byli nějak bližší.Páteční večer pro mě skončil asi kolem 2 hodiny ranní a když jsem se kolem 4 ráno vzbudila, byl stále slyšet zpěv od ohně.

V sobotu dopoledne začala v našem campu oslava Zdenčiných narozenin. Zdenčino pozadí bylo otloukáno o pozadí kamaráda Žrouta a je těžko říct, koho to víc bolelo, protože po každém nárazu se Žrout tvářil, jako kdyby se srazil s vlakem. Vystřídala se tam řada gratulantů a tak většina měla už od ranního kuropění vnitřní zahřívání.

Madla začala obcházet camp a sepisovat účastníky na večerní soutěže. Činila to způsobem velice nekompromisním, takže jsme se ocitli na listině soutěžících ve všech kategoriích. Potom nastalo dilemma, co zpívat a s tím spojená potřeba si zvolené "kusy" přezpívat, protože mozkové závity se s náma nemazlí a sem tam potřebují protáhnout. Tak jsme se s Reďákem, Julkem a Fonym shlukli v našem campu a přezpívali si potřebné písně. Už během druhé písně se začali trousit k našemu trojlístku různá trampská individua a během chvilky byla v plném proudu zcela neplánovaná "jam session". Písně se střídaly téměř bez přestávek a než jsme se nadáli, začalo se stmívat. Kolem 7 hodiny jsme se přioděli a začali připravovat na večerní oheň.

V 8 hodin byl tradičně zapálen ohýnek v "tee pee" a rozený Indián Áda začal bubnovat na tamtam. Z tee pee se posléze ozvala píseň "Obláčku bílý" ...ani jedno oko v tee pee nezůstalo suché, o což se postaral kouř, který se tiše potuloval vnitřkem tee pee, než se vydal na cestu k obloze. Potom netradičně vyšel z tee pee ml. indián Julek a s ním krásná ml. indiánka Lenička, kterým se dostala čest, zapalovat oheň. Abych to netradičně vysvětlila, "dřívější indián" Whisky šel zasednout k velkému ohni a předal žezlo mladšímu a dřívější indiánku Lenku /od Mařenky/ vystřídala mladá indiánka Lenka /od Ády a Lenky/. Oheň byl zapálen a hned na to nás všechny přivítal kamarád Jeryk. Zazněla hymna a potom moc smutná píseň "Do osady přišla dívka". Slovo dostal calgarský šerif Dan a začaly soutěže ve zpěvu jednotlivců, dvojic, ve sborech a veselém vyprávění. Celý večer byl víc, než vydařený. Dan nešetřil vtipkováním a do vínku přidal spoustu fórů, kteréměly velký úspěch. Soutěžící ve zpěvu si nemuseli stěžovat na nedostatek podpory kamarádů okolo ohně, vypadalo to, že se ostatní nemůžou dočkat, až bude volná zábava a napomáhali soutěžícím ve zpěvu. Soutěže skončily, byly vyhlášeny výsledky, předaly se ceny a nastala volná zábava. Počasí nám přálo a tak k dobré pohodě už nic nechybělo .....asi bych potřebovala další stránku na úplné popsání večera a noci, prostě jako vždycky, zábava na jedničku.

Výsledky soutěží

Jednotlivci

1. Šolim - Vancouver

2. Fony - Vancouver

3. Reďák - Vancouver

Dvojky

Áda a Lenka - Edmonton

Fony a Pavla - Vancouver

Tom a Světlana - Vancouver

Sbory

Vyndeto - Vancouver

Menstruační demento - Vancouver

Kamarádi Ostrova - Vancouver Island

Veselé vyprávění

Hamižník - Seattle

Áda - Edmonton

Bobin - Vancouver

Víkend ovšem potlachem nekončil, protože v ranních nedělních hodinách prošel kolem našich příbytků Dlouhej Jirka s kytarou v ruce a oznamoval nám, že začíná druhá půlka potlachu a že mu musíme jít pomoct, že se jde k ohni zpívat. Myslel to vážně, protože asi po hodince jsme se dostavili na potlachoviště, kde už byla partia muzikantů a hráli jako o život... Tak jsme se k nim přidali a prozpívali jsme se až do večera, který byl stejně krásnej, jako ten první. Nechyběl ani kotel svařáku, který nám opět připravil kamarád Žrout. Už si začínám myslet, že má Žrout kouzelný kotlík na víno a bojím se, že mu ho jednou někdo šmajzne a my budeme bez svařáčku ... Věřím tomu, že všichni zúčastnění, ať už to byli milovníci starých písní, nebo nových, si přišli na své, všechny zazněly.

Bohužel, všechno má svůj konec a tak jsme byli nuceni asi o půl jedné zalehnout, protože nás druhý den čekala 850ti kilometrová pouť nazpět do Vancouveru. Nemám ráda loučení a ty odjezdový rána. Není však vyhnutí a tak ráno v 8 hodin vstáváme a po splašené snídani balíme. Někteří slabší jedinci už odjeli a Reďák se Zdenkou už se taky třesou, jako koně před závodem. Tak ještě obejít celý camp a ulomit palce kamarádům a potom už "na Plzeň Vávro!"

Co zbývá dodat... Bush River tzv. medvědí polepšovna, je místo, kde snad ani nemůže dojít k nepovedeným potlachům. Za tím je vždy skryto úsilí kamarádů, kteří se přičiní o to, aby tato setkání byla taková, že na ně člověk dlouho vzpomíná a rád se na ně vracívá. Poděkování patří Madle a Mařence a také celé T.P.H.B. Také všem kamarádům, kteří pomáhali během týdne s celou přípravou: Škrk, Farář, Hanzin a Šíska, Borek a Mirka, Dědek, Pavel, Žabák a Krista a hlavně Jerykovi, že opět věnoval nám všem kus sebe a na jedničku zvládnul celou přípravu potlachu.

Díky a zase určitě na viděnou na Bush river. Ahoj!

Pavla, Vancouver