top of page
POTLACH NA BUSH RIVER CANADA 2004
 -Pavla a poděkování od Madly-
Další vydařený long weekend...

Tentokrát to byl potlach calgarských kamarádů, TPHB, který se konal 9. října, na Bush river. Zatím nám tento rok nepřál moc veselých setkání a tak jsme opět sbalili campinkové nářadí a hurá směr Golden. Vyrazili jsme z Vancouveru brzy ráno a v našem těsném závěsu jsme měli Reďáka se Zdenkou, kteří vezli spoustu "pohonných hmot", za účelem oslavy Zdenčinýho 40. výročí 20tých narozenin. Aby to bylo zajímavější, tak jsme se ke konci cesty jeden druhému ztratili a jezdili jsme sem a tam, než jsme se opět našli a společně sjeli na potlachové místo. 

Přijeli jsme už za tmy, ale stačili jsme ještě nahmatat kamarády na zalomení palce a také se zakempovat. Počasí se trošku šklebilo, ale tak nějak nám to nevadilo. Hned první večer jsme zakotvili pod plachtou a netrvalo dlouho a byli jsme si rovni s ostatníma, jak ve zpěvu, tak i v požívání různých dobrých nápojů. Bobin tradičně čepoval "tequilu" s citrónem a solí a nechyběly ani plácačky, většinou s obsahem slivovice. To ježdění do Česka je přece jenom na něco dobrý... Kolem ohně jsme rozpoznávali kamarády z Edmontonu, Seattlu, Peťko s Janou z Chicaga, náš dobrý kamarád Farář z Dallasu, Zvrhlík z Prince George, Benzina z Red Dear, Kwakin alias Plaváček z Prince George, naši nejbližší sousedi "Kamarádi Ostrova" a také vancouverští kamarádi, kterých se dostavilo tolik, že dobrá zábava nemohla nikdy ustat. Bylo to hrozně fajn, všechny vidět a po těch všech smutných událostech, které nás postihly v posledních měsících, jsme si byli nějak bližší.Páteční večer pro mě skončil asi kolem 2 hodiny ranní a když jsem se kolem 4 ráno vzbudila, byl stále slyšet zpěv od ohně. 

V sobotu dopoledne začala v našem campu oslava Zdenčiných narozenin. Zdenčino pozadí bylo otloukáno o pozadí kamaráda Žrouta a je těžko říct, koho to víc bolelo, protože po každém nárazu se Žrout tvářil, jako kdyby se srazil s vlakem. Vystřídala se tam řada gratulantů a tak většina měla už od ranního kuropění vnitřní zahřívání. 

Madla začala obcházet camp a sepisovat účastníky na večerní soutěže. Činila to způsobem velice nekompromisním, takže jsme se ocitli na listině soutěžících ve všech kategoriích. Potom nastalo dilemma, co zpívat a s tím spojená potřeba si zvolené "kusy" přezpívat, protože mozkové závity se s náma nemazlí a sem tam potřebují protáhnout. Tak jsme se s Reďákem, Julkem a Fonym shlukli v našem campu a přezpívali si potřebné písně. Už během druhé písně se začali trousit k našemu trojlístku různá trampská individua a během chvilky byla v plném proudu zcela neplánovaná "jam session". Písně se střídaly téměř bez přestávek a než jsme se nadáli, začalo se stmívat. Kolem 7 hodiny jsme se přioděli a začali připravovat na večerní oheň. 

V 8 hodin byl tradičně zapálen ohýnek v "tee pee" a rozený Indián Áda začal bubnovat na tamtam. Z tee pee se posléze ozvala píseň "Obláčku bílý" ...ani jedno oko v tee pee nezůstalo suché, o což se postaral kouř, který se tiše potuloval vnitřkem tee pee, než se vydal na cestu k obloze. Potom netradičně vyšel z tee pee ml. indián Julek a s ním krásná ml. indiánka Lenička, kterým se dostala čest, zapalovat oheň. Abych to netradičně vysvětlila, "dřívější indián" Whisky šel zasednout k velkému ohni a předal žezlo mladšímu a dřívější indiánku Lenku /od Mařenky/ vystřídala mladá indiánka Lenka /od Ády a Lenky/. Oheň byl zapálen a hned na to nás všechny přivítal kamarád Jeryk. Zazněla hymna a potom moc smutná píseň "Do osady přišla dívka". Slovo dostal calgarský šerif Dan a začaly soutěže ve zpěvu jednotlivců, dvojic, ve sborech a veselém vyprávění. Celý večer byl víc, než vydařený. Dan nešetřil vtipkováním a do vínku přidal spoustu fórů, kteréměly velký úspěch. Soutěžící ve zpěvu si nemuseli stěžovat na nedostatek podpory kamarádů okolo ohně, vypadalo to, že se ostatní nemůžou dočkat, až bude volná zábava a napomáhali soutěžícím ve zpěvu. Soutěže skončily, byly vyhlášeny výsledky, předaly se ceny a nastala volná zábava. Počasí nám přálo a tak k dobré pohodě už nic nechybělo .....asi bych potřebovala další stránku na úplné popsání večera a noci, prostě jako vždycky, zábava na jedničku.

Výsledky soutěží

      Jednotlivci
1.   Šolim - Vancouver
2.   Fony - Vancouver
3.   Reďák - Vancouver
Dvojky
Áda a Lenka - Edmonton
Fony a Pavla - Vancouver
Tom a Světlana - Vancouver
Sbory
Vyndeto - Vancouver
Menstruační demento - Vancouver
Kamarádi Ostrova - Vancouver Island
Veselé vyprávění
Hamižník - Seattle
Áda - Edmonton
Bobin - Vancouver

Víkend ovšem potlachem nekončil, protože v ranních nedělních hodinách prošel kolem našich příbytků Dlouhej Jirka s kytarou v ruce a oznamoval nám, že začíná druhá půlka potlachu a že mu musíme jít pomoct, že se jde k ohni zpívat. Myslel to vážně, protože asi po hodince jsme se dostavili na potlachoviště, kde už byla partia muzikantů a hráli jako o život... Tak jsme se k nim přidali a prozpívali jsme se až do večera, který byl stejně krásnej, jako ten první. Nechyběl ani kotel svařáku, který nám opět připravil kamarád Žrout. Už si začínám myslet, že má Žrout kouzelný kotlík na víno a bojím se, že mu ho jednou někdo šmajzne a my budeme bez svařáčku ... Věřím tomu, že všichni zúčastnění, ať už to byli milovníci starých písní, nebo nových, si přišli na své, všechny zazněly. 

Bohužel, všechno má svůj konec a tak jsme byli nuceni asi o půl jedné zalehnout, protože nás druhý den čekala 850ti kilometrová pouť nazpět do Vancouveru. Nemám ráda loučení a ty odjezdový rána. Není však vyhnutí a tak ráno v 8 hodin vstáváme a po splašené snídani balíme. Někteří slabší jedinci už odjeli a Reďák se Zdenkou už se taky třesou, jako koně před závodem. Tak ještě obejít celý camp a ulomit palce kamarádům a potom už "na Plzeň Vávro!" 

Co zbývá dodat... Bush River tzv. medvědí polepšovna, je místo, kde snad ani nemůže dojít k nepovedeným potlachům. Za tím je vždy skryto úsilí kamarádů, kteří se přičiní o to, aby tato setkání byla taková, že na ně člověk dlouho vzpomíná a rád se na ně vracívá. Poděkování patří Madle a Mařence a také celé T.P.H.B. Také všem kamarádům, kteří pomáhali během týdne s celou přípravou: Škrk, Farář, Hanzin a Šíska, Borek a Mirka, Dědek, Pavel, Žabák a Krista a hlavně Jerykovi, že opět věnoval nám všem kus sebe a na jedničku zvládnul celou přípravu potlachu.

 

                                                              Díky a zase určitě na viděnou na Bush river. Ahoj!

 

                                                                                                                                                           Pavla, Vancouver 

Madla děkuje...
Chtěla bych touto cestou poděkovat všem kamarádům, jak za účast na našem potlachu, tak za přiloženou ruku k dílu! Rok od roku nám čím dál tím více kamarádů odchází a zůstává nás čím dál tím méně, žádný z nás nemládneme a tak sil nám všem ubývá a zvládnout takovou akci, už není jen tak. Když jeden den Jerry přišel domů s tím, že opět budeme dělat tento rok potlach, tak se mně z toho roztočila hlava. Měla jsem z toho strach a hrůzu! Věděla jsem, že nás zbylo jen pár a plno lidí už není ve formě, aby mohli zvládnout tahání klád v lese a všechny práce co s přípravama souvisí. Sotva jsem svoje obavy projevila pár lidem na telefonu, za pár dní se u nás rozdrnčel telefon a nebyl k zastavení. Hanzin a Šíska, Peťko a Jana, Škrk, Farář, Borek, Dědek, Ostrovští, Vancouverští, všichni nabídli svoji pomocnou ruku. Hned mně začalo být lépe! Je mně jasné, že máme hrozně málo příležitostí se spolu sejít a tak nám všem bylo líto se vzdát něčeho, co bylo tradicí tolik roků. Vždyť ze vzpomínek na chvíle prožité v kruhu kamarádů člověk žije a čerpá energii dlouhou dobu po setkání! Díky Mařence za všechny ceny, je to hodně práce a vím, co času nad tím strávila, měla po baráku roztahané barvy pěkně dlouho a nemohla se ani věnovat své zahrádce, protože na to neměla čas. Díky Apačovi zazaslání krásných cen, jednu jsme použili jako letošní letopočet. Škoda, že jsi nemohl přijet Apači, ale vždycky zbývá...příště..... Nejprve bych chtěla poděkovat Škrkovi, který přijel první, protože jsem se bála, že když tam bude Jerry sám, že ho sežere medvěd. Díky za pomoc s dřevem patří kamarádům Škrkovi, Borkovi, Peťkovi, Farářovi, Hanzinovi a všem co se zúčastnili. Díky Satanovi a Frantovi za pomoc s loučema, jestli jsi si Satane všiml, tak letos jsi měl dvě přičinlivé učednice! Díky kamarádům, kteří pomohli se stavěním hranice. Díky Dlouhému Jirkovi za to, že nás všechny vyburcoval ráno v 10 hodin po potlachu a hrálo a zpívalo se až do dalšího rána! Máme zase na co dlouho vzpomínat. Díky Alešovi za překrásné video, které nám tyto chvilky bude dlouho připomínat! Když tak nad tím přemýšlím, tak vlastně tento potlach nebyl ani tak potlachem TPHB, ale měl by se nazývat "Trampi sobě"! A naposledy díky Jerrymu, protože on byl vlastně ta řídící páka, která nás nasměrovala opět tento rok směrem na Bush River!                                                                                                  
                                                                                                                          Madla, Calgary
bottom of page