DOMOV TRAMPŮ

Včera jsem měl rybářskou udici poprvé v rukách. Gamza, jeden ze zdejších dobrých kamarádů, mě pozval rybařit. Půjčil mi udici a ukázal, jak se s ní zachází. Má šestý smysl učitele, takže nebylo těžké pochopit, jak se navazuje háček, jak připevnit olůvko a jak to hodit do vody, aby mi prut zůstal v ruce. 

Říkal jsem si, jdouce životem, že chytání ryb je pro dědky..... no teď už mě pár lidí přezdívá "Děd Vševěd", takže rybaření může být zajímavé. Zatím mám ještě nevyřešený problém, až nějakou rybu chytnu, co s ní. Ryby rád jím, nerad ovšem cokoliv zabíjím. Suši může být zajímavé pro Japonce, já už nejím ani tatarák.

Dilema tedy bude, zabít či nezabít. Vzhledem k tomu, že nerad koukám na cokoliv, když se to trápí, určitě se stanu zabiják. No uvidíme, budu muset koupit prut, naviják, háčky, smrduté krmení.. a nezapomenout rybářský lístek, pak už jenom nahodit a čumět na vodu, jestli nějaká ryba má zájem o mé návnady.

Určitě to bude mít dobrý vliv na moje (někdy) pocuchané nervy. Stanu se, jak mnoho miliónů dalších, člověkem s prutem, háčkem a dlouhou čekací lhůtou na úspěch. Golf jsem zatím nepřibral, to ještě snad časově zvládnu v pozdějším věku.