DOMOV TRAMPŮ
v zahraničí
SYREČKY V SAN ANTONIU
-Farář-
Motto: Reportáž psaná ne na oprátce, ale na "cooler" s chlazenýma paštikama.
Po pěti hodinách ostré jízdy jsme se s Fífou ocitli před dveřmi kamaráda Tondy a Ruth. Trochu časněji, než je v kraji zvykem a než jsme byli objednáni, takže paní domu nás vítala v natáčkách na hlavě a hradní pán nebyl doma, prej jel pro pivo, aby případně nenastala katastrofa a nebylo to ve finiši, jako u "Suchánků". My vezli dva kejsy, takže zbytečné obavy. Než jsme stačili vybalit věci z auta, už zde byl pan domácí se zásobama tekutin.
Po přivítání jsme se přemístili do kuřáckého salónu a to ven na patio, kde bylo nepříjemné tropické vedro a ani fofrmetník tomu moc nepomáhal, ale co by člověk neudělal pro dobrou americkou cigaretu. Vychlazené plzeňské nám tuto nepohodu začlo pomalu zpříjemňovat. Počalo překotné vyprávění, co, kde, kdy, jak a proč. Po první vyzmatkované hodině debata začínala nabírat určitý směr a téma.
Pak přišel kýžený čas, aby se něco spolklo a tak se částečně splnil účel naší cesty. Nenapodobitelný puch Romadúru a Olomouckých syrečků, bezkonkurenčně pobil vůni tropické květeny a vegetace, takže by bylo zbytečné se snažit tento smrad nějak jinak redukovat chemikáliemi. Odvážně jsme se pustili do konzumace této "delikátnosti" a tato pochutina způsobila, že značně začla ubývat zásoba pěnícího moku. Přitom se vzpomínalo na věci minulé, přítomné, budoucí i dávno zašlé, nepřítomným kamarádům jsme umyli zádíčka, jak je mezi Čížky dobrým zvykem. Z množství vypitého alkoholu jsme v hrůze zjišťovali, jak by byl svět ochuzen, nebýt český šedý kůry mozkový a zlatých českých ručiček, na kterých stojí celosvětový lehký, těžký i chemický průmysl. Stali se z nás vojevůdci a stratégové a bez problémů řešili válečné konflikty v Iráku i jinde na světě. Lehce vyřešili světové politické problémy, s kterými si volové politici nevědí rady. Zkrátka jsme mleli jelitiny, ale zřejmě to byl pro nás takový ventil, aby jsme se odreagovali a vykompensovali od posledních smutných zpráv z republiky, o tragické nehodě kamarádů Lampy, Kuldy a Vikiny.
V této pohodové atmosféře se čas batolil k hodině kompletní. Pak při jemně rozladěné kytaře (hospodská tolerance), jsme začli již značně kraplavými a falešnými hlasy oblažovati vedlejší sousedy naším trampským repertoárem. Při tom všem jsme stačili stále mužně pít a kouřit, takže kvalita zpěvu značně haprovala. V půlce jedné písně, vedoucí kytarista Fífa to vzdal a prohlásil, že v té hrůze už nemíní pokračovat. Bylo to moudré rozhodnutí ze dvou důvodů, baterie lahví s pivenkem se smrskla na minimum, takže hrozilo úplné vyplenění a hodina už byla silně pokročilá a po 14-ti hodinovém kecacím a picím maratónu byl čas jít dusit. Ztěžklým krokem jsme se tedy odebrali do určených komnat, kde nás čekal vytoužený blesník.
V rozumnou dopolední hodinu jsme se sešli u silné černé kávy a posilující přesnídávky. Poté jsme šli provětrat dýchací orgány a vyrovnat hladinu čerstvého vzduchu jednou špinkou, zkontrolovat stav na "českých tocích", bilance dosti smutná, v cooleru na nás "civěly poslední tři mohykáni", každý z jiného kmene, Pilsner Urquell, Beck's a St.Pauli Girl. Nechtěli jsme, aby jim bylo smutno, tak jsme se každý jednoho ujali a hbitě a bezbolestně je zlikvidovali. Bylo po poledni a nás čekala 5-ti hodinová cesta zpět do Dallasu. Dojemně jsme se rozloučili a slíbili si, že se uvidíme zase na podzim, (tentokráte v lese) na naší slezině na ranči.
Přitom se vzpomínalo na věci minulé, přítomné.....
Zkrátka jsme mleli jelitiny.....
Cestu domů jsme trochu překombinovali, zajeli si 45 mil navíc, ale za to jsme viděli krásné okolí San Antonia a pěknou řeku Guadalupe. Pilotovali jsme o hodinu déle, než když jsme jeli tam, byla však pohodová nálada, tak nějaká taková malichernost nám vůbec nevadila.
Ahoj ! Farář (Texas)
