DOMOV TRAMPŮ

Koncem října navštívil Chicago podzim. Říkám "navštívil" protože to byl jen takový mokrý a chladný nádech. Vlastně připomínka, že se blíží Indiánské léto, což my si nejraději prodlužujeme v Texasu.

 

Začátkem listopadu jsme opustili Větrné Město. Po čtyřech hodinách jízdy autem jsme z pravého okna zahlédli velký oblouk. Brána na Západ! Jen dalších deset hodin za volantem a projedem další branou, známější a milejší trampům. Vjezd do Fort Adamson! Těšili jsme se na skoro čtrnáct dnů s kamarádama.

 

Zajeli jsme mezi stromy, náš flek tam na nás tiše čekal. Už po sedmnácté! Po dlouhé jízdě by jsem neřekla, že jsme z vanu "vyskočili", ale spíš vylezli. Ještě jsme si nenarovnali kolena a sotva jsme vdechli vůni mesquitu, z pěšinky bylo slyšet "Ahoooj!" 

Večer jsme seděli v malém kroužku prvně přijetejch, kolem ohníčku. V pohodě jsme si povídali, jakoby jsme tu seděli před týdnem.  A ten rok, co jsme se neviděli, se najednou nezdál tak dlouhý. Během dalších pár dnů se večerní kroužek postupně zvětšoval.

 

Po pozemku, na louce, u rybníčku a mezi stromy se objevily malé kempy. Velký i malý celty se napnuly a přichytily  jak to šlo. 

Každou chvíli nám matka příroda dopřála další a další průtrže mraků. Mezi deštěm jsem se byla projít a neuteklo mně že jsme opravdu banda průkopníků! Aby se nedělaly lavory, které hrozily že se provalí, Petko šikovně propletl pavučinu provazů a hlídal a dolaďoval stříšku nad naší kuchyní a obejvákem, až držela i při silným větru. U Konivků se vařilo kafíčko a sedělo v suchu. 

 

Nezmaři Jarka, Montana, Tonda Coloradský a Tonda Rybář večer co večer vyhráli nad mokrým dřívím a my jsme se hřáli kolem plamenů.

 

Z Kanady přiletěli Bobin s Kytkou. Z jejich háječku přitáhli písně, na který jsem si dlouho nevzpomněla. Bylo príma oprášit si mozeček a opakovat melodie a starý texty. Kvítko z Iowy se letos nezúčastnila a její sladká harmonie chyběla. O to se  na ni budu víc těšit až přijede příští rok. 

 

Brigáda dobrovolníků se pustila do přípravy hranice. Petko s Tondou Coloradským a Montana spolu s Farářem nařezali dříví, který bylo na ždímání.  Z pomalu umělecké hranice jen kapalo. 

 

Konečně přestalo pršet, ale osada moudře rozhodla, že se posvátný oheň odloží o jeden den. Dobře udělali. V neděli bylo texaské nebe plné hvězd.  Zatím, co Tonda Rybář (z Ontaria) vztyčoval vlajku, s pochodněma šli Natálka (z Colorada), Madla (z Alberty), Cikán (taky z Colorada) a Špacír (z Californie). Skoro 70 hlasů  zazpívalo hymnu, a všichni vzpomněli na ty kamarády a kamarádky, který odešli na věčný vandr. Pod korunama stromů se podkova nadaných muzikantů střídala celou noc a nic nám nescházelo. Evžen a Břeťa z Chicaga, Baron z Colorada, Věrka z Britské Kolumbie, Petr Čáslavský z TX, Carevna, Bobin s Kytkou a další nás vedli z 

písně do písně. Honza Kotelník měl aparaturu bezvadně seřízenou. Každá struna krásně zazněla. 

 

Bohužel přišel čas sbalit náš kemp a vydat se na dlouhou cestu zpátky do civilizace. Zatím, co stavění kempu je radost, bourání nejde  tak skvostně. Ale Jarka a Jitka (A.K.A. Šakalátko, Uma) z Texasu a naše Řechtačka, Petra z Ontaria  přišly kamarádsky přidat ruce k dílu. Srdečně děkujem, s partou  jde vše lépe! Poslední noc jsme se sešli zase u malýho ohníčku. Naladily se kytary a zazpívali jsme si na rozloučenou.

 

Jak jsme cestou domů zahlédli oblouk, tentokrát z levého okna, tak  jsme si vzpomněli na těch skoro čtrnáct dnů na Divokým Západě.  Vezli jsme si celou tornu zážitků a příhod z potlachu Fort Adamsonu, 2015. Zůstanou nám navždy vtipné momenty a chvíle mezi kamarádama, kterých si vážíme. Nějak na ty slejváky pomalu zapomínám... 

 

Jako dotatek, než se rozloučím, chci připomenout, že jsem rozená v Americe. Je jasný, že můj slovosled a skloňování nejsou perfektní. Ale, každý slovo jsem psala v dobrým, upřímně ze srdce a s láskou. 

 

                                                                                Posílám VELKÝ Ahoj z Illinois. 

                                                                                                                                                         Jana Tornádo