top of page
20. SLEZINA FORT ADAMSON TEXAS 2016
 -Jana Tornádo-
-Tramping-

Motto:

To, co se nám líbí.

 

Ahoj!

 

Začínám letošní psaní snad nejveselejším, nejšťastnějším a nejupřímnějším slovíčkem v celém českém jazyce. Milejší pozdrav po skoro dvaceti-hodinové jízdě asi neexistuje. Letos jsme na ranč dorazili akorát o setmění. Ještě jsme si ani nenarovnali páteře a z lesa bylo slyšet Ahoj!!!!!!!! 

Po roce jsme objali kamarády a mně došlo, že dalších pár dnů budeme dělat jen to, co se nám líbí.

Bylo teprve úterý a do potlachu zbývalo ještě pár dnů. Kempy rostly jak houby po dešti a rychle se zaplňovaly

kamarádama. Ale žádný déšť nehrozil. Naopak, poprvé od roku 1938 jsme byli svědky úkazu, kterému se říká “Beaver Moon” - Bobří měsíc. Takhle blízko zeměkoule nebyl celé ty roky. Byl obrovský a zářil stříbrně. Svítil tak, že jsem šla k ránu domů bez baterky. Večer co večer se kroužek kolem ohníčku zvětšoval. Vyprávělo se, zpívalo se. Co Čech, to muzikant. A tak jsme zase dělali to, co se nám líbí. Pod neuvěřitelně blízkým měsícem.

 

Pres den jsme často společně vařili. Není nad trampskou pánev! Kdekdo přidal co měl a jako velká rodina jsme si pochutnávali, oblizovali se a bylo nám dobře. Co Čech, to kuchař. Rádi dobře jíme a tak jsme zase dělali to, co se nám líbí.

 

Počasí nám přálo, bylo teplo a slunečno. I matka příroda nám dala to, co se nám líbí.

 

Volby velice dobře dopadly a na fleku vznikla parodie na známou píseň:

___________

Kampak Trumpe, Donalde kamaráde, kam tak pospícháš?

“Jedu do White House-u, mám jen malou pauzu, co se mě tak blbě ptáš”!!!

___________

 

V sobotu nám Líba (Praha), Helča (Florida), Ivan (České Budějovice) a Montana (Colorado) zapálili oheň. Kousek dál Břeťa (Illinois) vztyčoval vlajku. Při hymně jsem obzvlášť pocítila význam slov. Loni jsem měla vážný zdravotní problém, který mám za sebou a letos jsem si moc vážila možnosti stát u táboráku, patřit do kruhu kamarádů a dělat to, co se mi líbí.

 

Při vzpomínce na kamarády, kteří už mezi nás nepřijdou, se mi o to víc než jindy zarosily oči. Ale než jsme dozpívali smutnou písničku, koutky mých rtů se roztáhly do malého úsměvu. Uvědomila jsem si, proč mě ti kamarádi vlastně 

schází. Jejich humor, či pomocná ruka, nebo jen to, že jsme dělali to, co se nám líbilo.

 

Letos nás bylo 70 a snad se zase za rok sejdeme na ranči v Texasu. O jednu zimu moudřejší.

 

Fort Adamson UMÍ! A to se nám líbí!

 

Končím opět tím milým slovíčkem AHOJ!

 

                                                                                                                                Jana Tornádo

​

                                                                                                                               udvoupotoku@comcast.net    

                                                                                                                               (630)986-8111

bottom of page