DOMOV TRAMPŮ
v zahraničí
T.O. POHODA AUSTRÁLIE
-Vojta-
Stojím jako solný sloup a nechce se mi věřit, co to slyším. Farmář konečně přistupuje na jeden z našich návrhů, kterými ho již několik let otravuji. Můžeme si postavit boudu na březích krásné řeky Macalister, v malebném údolí, přístupném přes privátní farmu a přes řeku Welington. Začínáme se domlouvat na podrobnostech a za dva týdny si již podáváme pravici, abychom uzavřeli naši dohodu.
Týden na to již nás pár jede na flek, abychom vytyčili místo stavby. Našli jsme krásnou mýtinu, asi 200 metrů od řeky, na mírném vršku, přehlížící náš původní camp, kam jsme již po léta jezdili stanovat. Začali jsme s čištěním a pak jsme měřili a měřili, kolíkovali a vůbec jsme si nepřipadali, jako zeměměřiči! Večer jsme fantazírovali, jak budeme stavět, jak velkou boudu postavit, z čeho atd. Každý jsme se již viděli na různých osadních veselicích, při zvuku kytar a burácení našich hrdel.
V Melbourne jsme uspořádali ustavovací slezinu naší osady, zatím beze jména a pozvali jsme všechny kámoše, kteří s námi jezdili v poslední době na čundr. Všichni v pátek večer přišli na slezinu, až na jednoho, který neměl zájem. Dohodli jsme se na desateru naší osady, ve kterém byla zahrnuta i přání našeho farmáře a tak jsme popíjeli, diskutovali, probírali otázky finanční i otázky řešící velikost vesmíru, nebo jak velkou kadibudku nutno vykopat. Dva kamarádi na závěr odmítli vstoupit do nově založené osady z různých osobních důvodů. No a pak jsme to patřičně oslavili.
Jezdíme teď stavět každý druhý či třetí weekend a bouda se nám pomalu již rýsuje před očima. Je to jedna věta, zahrnujíce neskonalou dřinu, ať již při kopání základů, či nošení kamenů od řeky, kácení sromů, shánění bouraček v Melbourne a pak převážení stavebního materiálu na flek po 4WD traku, ale zahrnující i hezké chvíle u ohýnku při kytaře, v kruhu kamarádů.
Máme bezvadnou partu, žádné problémy se zatím nevyskytnuly, jenom Brutus po ránu vidí vše černě. Oslavili jsme již mnohé narozeniny, musím vzpomenout velkých oslav, když náš kmet Honza oslavoval 60-tiny a zároveň jsme oslavily zastřešení naší boudy a kamarádi ze Sydney nám přijeli pomoc pozvedávat číše a kámošky nám kmeta zase znásilnily a roztrhaly na cimprcampr jeho kovbojské spodní prádlo, na kterém si tak zakládal. Modráky na jeho ztepilých údech bylo možno vidět i za šera, na vzdálenost několika desítek metrů!
Nejenom radostné chvíle nás pojí, ale i smutné, Marta (Bacílek) nás opustila a vydala se na cestu, ze které není návratu. Zemřela týden po potlachu a tak se ještě s námi mohla radovat z našich úspěchů které naše osada docílila na XXVI. Potlachu a slyšela naši pijáckou osadní píseň, která vyhrála cenu "Nejhezčí píseň večera", kterou složil Karel (lovec) během jedné hodiny a Vincek mu na ni udělal noty. Poprvé vzplanuly plameny v krbu, z kterého jsme museli vysekat jeho stavitele Hrobníka:
Jirka Hrobník komín staví,
má na to vlohy,
jedna cihla, jedno pivo,
zazdil si nohy ..
Byly to plameny smuteční, celá osada vzpomínala na Martu a jak veliký Manitou ji k sobě povolal, aby ji vysvobodil od těžké nemoci a utrpení. Martin duch je však neustále s námi, vždyť ta místa starého campu měla tak ráda a prožila tu tolik hezkých chvil.
Na boudu jezdí každý osadník, jak uzná za vhodné, či jak mu okolnosti dovolí, někdo dělá více, někdo méně. Nemáme žádné zákony, kolik kdo musí odpracovat, každý se snaží podle svých možností! Také nemáme žádného oficiálního šerifa, na všem se domlouváme společně a o všem jednáme dohromady. Všechno nám to klape, bez žádných problémů!
Doufáme, že do konce roku bouda bude ze všech stran uzavřena a pak uspořádáme slavnostní otevření naší boudy, která nese jméno našeho farmáře - GILDER'S HUT.
Ahoj! Vojta
Dovětek.
Mnoho vody uplynulo v Macalister river od toho okamžiku, když se zarazil první kolík do země
a začalo se vyměřovat. Bylo to v roce 1996. Pár dalších kamarádů se odebralo v místa, z kterých není návratu a již nám tam chystají to místo u věčného, posvátného ohně.
Osadní jméno máme - TO Pohoda. A ta vždy na osadě panovala, panuje a doufám že bude panovat i nadále!
