DOMOV TRAMPŮ

Tak, jako téměř každý rok, i letos jsme se vypravili na Jusův memoriál a Vítání jara, pořádaný Kamarády Ostrova na Nitinat Lake, v oblasti Carmanah Valley. Do těchto míst rádi jezdíme, neboť máme možnost být pohlceni téměř panenskou přírodou, s lesy plnými vousatých stromů, kde nám příroda dokáže sehrát s pomocí všech možných druhů počasí, velkolepá představení. Letos jsme tam zažili slunce, sníh, kroupy a hlavně déšť, který se stal víceméně tradicí Vítání jara a kamarádi Ostrova jsou už na něj zvyklí tak, že když před dvěma lety na Vítání jara nekáplo a bylo teplo a slunečno, byli z toho celí rozpačití a skoro si nebyli jistí, jak zapálit suché dřevo. 

V samotném Carmanah Valley, kam stojí zato se vypravit, park se nachází kousek od potlachoviště, se člověku zatají dech nad obrovskými stromy, rostoucími až do nebe. Některé jsou až tisíc let staré a k jejich obejmutí potřebuješ partu kamarádů. Od té doby, co máme malého Samíka/Kaňku, stalo se Vítání jara téměř tradicí v našich plánech, spojených s velikonocemi. On totiž miluje všechna trampská setkání a vítání jara, nade všemi vítězí tím, že mu skýtá velikonoční zábavu s jeho malými kamarády. Společně zdolávají soutěže a nechybí ani vytoužený Egg Hunting, což je pro něj úplnej vrchol. Populární se také stala obrovská louže před hlavním stanem kamaráda Iva, který je naštěstí, mimo jiné, vybaven také kamínky, jež pak rodičové ocenili nejvíc při neustálém koloběhu sušení, převlékání a zase sušení. Když jsme tak sušili, mnozí kamarádi pomáhali, hlavně Čudla s pivem a tak bylo ve stanu útulno a veselo. Naštěstí, jak už jsem se zmínil, déšť střídalo občas také sluníčko, které nás svými paprsky vytáhlo ven a přinutilo i lenochy přiložit ruku k dílu při stavbě hranice, mámy si zase libovaly, když děcka běhala po pláži a hledala velikonoční vejce a všichni jsme si za slunečna pochutnávali na výtečném guláši, s naprosto špičkovými knedlíky, které přímo mistrovsky připravila Maruška. Dodnes je nám záhadou, jak dokáže něco takového vytvořit v takovém množství. Vždyť například letos se nás tam sjelo kolem stovky a na každého se dostalo i s přídavkem. Holt, jídlo je pro ostrovany důležité. 

Sladké odměny se na letošním Vítání jara dostalo také kamarádu Fonymu. Zato, že se ve zdraví dožil šedesátky, jsme ho s Námořníkem povýšili do hlavní role dortové scény z němých grotesek, viz foto.

Velice příjemným bylo pro nás setkání se všemi kamarády. Milým překvapením byl Henry s Mílou, kteří s námi jeli Yukon 2003 a které jsem od té doby neviděl. Poté se přestěhovali k nám do BC, snad se budeme potkávat častěji. 

Věřím, že každý si těch pár dnů prožil a užil po svém. My jsme si domů kromě promáčeného, ale šťastného Samíka, odváželi spoustu hezkých zážitků a příjemný pocit z toho kamarádství trampů, co nás stále láká a drží pohromadě. 

                                                                                                                                         Šolim, Vancouver, Canada