DOMOV TRAMPŮ

T.O. Mawies - Vítání Jara 30. 04. 2016, Salzlackwiese

Nikdy jsem nebyl velkým příznivcem velko-akcí. Potlach, který měl víc než 150 návštěvníků mně připomínal Matějskou pouť a také tak jsem se tam cítil. Když jsem ale obdržel od Mořice z T.O. Mawies pozvánku na jejich vítání jara v Německu, vypadalo to docela slibně. Ještě po telefonu mě Bidlo ujistil, že to bývá obvykle dobré a já snažíce se zase po dlouhé době utrhnout z řetězu, jsem začal balit.

Mělo to však malý problém. Na Kopřivě, jak svému campu kamarádi říkali, jsem nikdy nebyl a nějaké vysvětlivky jak se tam dostat u pozvánky nebyly, asi bylo předpokládáno, že každý o tom místě už ví a tak to pro ně není žádný problém, z druhé strany je známo, že cizí nejsou na takovýchto akcích vítáni a tak nebylo divu. Nezbylo tedy, než zase hrábnout po telefonu a obtelefonovávat známé. Vysvětlení po drátě je sice zajímavé, stojí hodně peněz, ale stejně jsem z toho nebyl moudrý. Vzdálenost na místo 800km, německy se nedomluvím a tak to byl docela nepříjemný pocit. Co by však člověk neudělal pro to aby se dostal z baráku. V Mannhaimu nedaleko potlachoviště žije můj kamarád a tak jsem si říkal, že v nejhorším případě se zastavím u něj a s jeho pomocí to snad najdu.

Ve čtvrtek před odjezdem se změnilo počasí a ve slunné Paříži začaly padat kroupy. Tak to abych si bral výbavičku do sněhu. Podle toho, co jsem slyšel, je to někde v horách a Německo je proti Francii o mnoho studenější. No nakonec jsem přeci jen vyrazil, počasí se hodinu od hodiny zhoršovalo a tak bylo jasné, že jestliže se mně povede to najít, tak tam bude jen ta správná společnost. V takovémto počasí moc lidí ven nedostaneš. U kámoše jsem přespal a v pátek vyrazíme do hor. Myslím že jen díky mýmu kamarádovi, který se dokázal vyptávat po okolí, jsme to nakonec našli. Možná že v létě je to pěkný místečko, ale teď byla ta louka kde se to mělo odehrávat, nacucaná vodou a než se tam člověk dostal, musel se přebrodit bahnem, kterého bylo po kotníky.

No vydrželi jsme horší, ale mám to já zapotřebí? Noc z pátku na sobotu jsme proseděli u ohromnýho kotle, ve kterém se dělal oheň, ale který měl tu nevýhodu, že teplo bylo jen od pasu nahoru. Na nohy, které byly schované pod kotlem se toho tepla moc nedostalo. Postavil jsem si bydlík pod několika smrčky a někdy po půlnoci jsem to zabalil, doufajíc že ve spacáku bude snad tepleji. Bylo, ale to je zimní spacák do 20 celsia pod nulou a tady byly ráno jen nějaké 4 stupně a pořád jen pršelo. Nějak jsem tomu počasí nerozuměl, někde mně tvrdili, že voda mrzne na nule ale tady to na to nevypadalo. Osada musela večer zapalovat o dvě hodiny dříve ale někdy kolem 10 hodiny jsme to vzdali a vrátili se zpátky pod přístřešek s kotlem, tam aspoň nepršelo I když ledový vítr tu také profukoval. Jak je vidět, tak tam kam by jsi psa nevyhnal, tam se cpou trampové a ještě si to vychvalují.

V neděli to balím kolem poledne, do Paříže to mám 800 km a už se těším na vymoženosti civilizace, jako je teplá voda. Teď ještě malou připomínku: Večer při minutě ticha se zase otevřely stavidla blbosti. Maník co stál vedle mě, řval jak cvok jedno jméno za druhým, až mě to naštvalo a šel jsem o kus dál. Proboha, kde se tenhle zvyk vzal? Připadalo mně to, že se jeden blbec předhání před druhým, aby si léčil mindráky. Nikdy jsem tohle za mého trampování v Čechách nezažil a teď se z toho stala nějaká zvrhlá móda. Asi by jsme měli udělat nějakou chvíli na to, aby si lidé mohli zařvat a dokázat si, jací jsou frajeři. Na to ale minuta nebude stačit.

                                                                                                                                                          Pedro, Paříž