top of page
VZPOMÍNKY JSOU JEDINÝ RÁJ, Z NĚHOŽ NEMŮŽEME BÝT VYHNÁNI
-Gody-

Roku 1954, když mně bylo 15let, otec mě začal brávat na čundry na Býčí Skálu, Propadání, Junáckou Louku, Křtiny a jiná okolí Brna. Měl jsem štěstí se narodit do rodiny, kde můj otec byl tramp. Jezdili jsme spolu na tramp šalinou na konečnou stanici a dál pěšky a často na kole. Můj otec znal hodně trampských písniček, bral mě na osadní sleziny, kde mě začali říkat malý Gody po otcově přezdívce G Gody. 

 

Pod kopcem v Černých Polích, kde jsme bydleli, se scházeli trampi s kytarama v parčíku zvaném Winter place. Byli to osady Luňáci, Vyžrané kotel,  Roztoužená Srdce. Stal jsem se členem T.O. Roztoužená Srdce, roku 1955. Neměl jsem s rodiči problém. Mohl jsem jezdit ze soboty na neděli. Na čundrech jsem poznal mnoho brněnských osad. V roce 1966 na potlachu na Jihlavce nám Tony Hořínek ze Zeleného Kruhu (Praha) navrhnul, abychom si změnili osadní název z původního jména Roztoužená na Roztoulaná Srdce. Souhlasili jsme, že se to víc hodí pro partu drsných mladíků a změnili jsme jméno osady. Nemuseli jsme měnit ani domovenky, ani naši osadní vlajku, na nich byly výšivky T.O. R.S.

Na pravidelných slezinách jsme cvičili zpěv při 2 kytarách (a jednom chrastítku). Náš velký úspěch byl na Celostátním Potlachu v Hrabušicích v roce 1957, kdy jsme skončili ve zpěvu na 2.místě. Tam jsme poznali Kinga z T.O. Panhandlí, který nás provedl krásami Slovenského ráje. Měli jsme ke Kingovi velký obdiv.Roku 1958 jsem narukoval na vojnu, strávil jsem přes rok na letišti Gbely u Prahy. Moje vycházky mě vedly na trampské sleziny Hřebenkách, U Tučků, na Smíchovskou Arénu a opušťáky jsem trávil na čundrech na Srbsku, Brdech, Sázavě atd. 

Po návratu do civilu jsem začal jezdit s T.O. Felix a T.O. Mikimaus, protože moji osadníci byli na vojně. Jezdili jsme celý rok, v zimě na Tofrák, kde jsme se setkávali s pražskými osadami jako T.O. Sovy, Vdovci a Vyděděnci ( Spojené Véčko). Několik let jsem jezdil se Střelkou, která dojížděla na čundry na Českomoravskou Vysočinu ze Žďáru, kde bydlela. Líbilo se nám jezdit hlavně v zimě, zpívali jsme dobrý dvojhlas, oba hráli na kytaru. Byli jsme oblíbení u mladších trampů, protože jsme v nich viděli nastupující generaci a znažili se jim předat naše trampské zkušenosti. Mimo jiné, hodně trampů v našem věku začalo 

jezdit na chaty, někteří jen v létě, kdežto mladí jezdili po celý rok.

 

V roku 1964 jsem byl přijat do T.O. Rowers jako čestný člen. Byla to pro mě velká čest. V květnu 1969 jsem s Hanzem (T.O. Panama) a Kyklopem (T.O. Bílý Losos)  odcestovali vlakem do Vídně, kde jsme se setkali s partou trampů z Brna a Danem a Borůvkou z Plzně ( T.O. Bum Bej), bydleli spolu na Studenhaimu, jezdili do Alp a okolí Vídně. Máme pěkné vzpomínky na dobu strávenou ve Vídni před naší emigrací do Austrálie.

 

Na lodi Achille Lauro jsme přistáli v říjnu 1969, ve Freemantlu v Západní Austrálii, přesunul jsem se do Melbourne, ve státu Victoria. Protože zde bylo přes 60 sléváren, našel jsem si práci během 2 dnů po připlutí az prvních výplat si koupil věci potřebné na táboření. Na první čundr jsem vyrazil vlakem  třetí týden po připlutí do Austrálie. Jel jsem na konec vlakové tratě do Pakenham. Z nádraží jsem viděl na obzoru pahorky,  k nímž jsem vyrazil. Po několika hodinách chůze po prašné cestě mezi ploty farem jsem neviděl strom, jen pár keřů. Vlevo vpravo jen ovce. Pahorky se nepřibližovaly, bylo mně jasné, že k nim nedojdu za světla. Z cesty jsem viděl za plotem farmy skupinu stromů - eucalyptů. Tam jsem se vyspal, sbalil a šel zpátky na nádraží do Pakenhamu.

Snadnější bylo se utábořit někde na pláži než ve vnitrozemí. Bylo to romantičtější. Na první vánoční svátky jsem se vypravil lodí na Tasmánii na několik týdnů. Byl to nezapomenutelný čundr, v noci jsem se bál neznámých zvuků a přes den jsem musel jít hlavně po železniční trati. Neprůchodné lesy. Krásná jezera, divoké řeky, vodopády, hodní a pomocní obyvatelé, dobré pivo a hlavně divočina! V příštím roce 1970 přijel do Melbourne Pop (T.O. Ráček) a Dan s Borůvkou, za nimi se objevil Dan alias Čvrťák a byli jsme parta. Ten rok jsme se setkali v Melbourne se Santrem, osadníkem Wimpyho T.O. Sovy a Vaškem s Bobinou. Spolu jsme jezdili na jejich fleky na Big river.

 

Po zakoupení auta  jsme jezdili každý týden po práci poznávat australskou bush. Pop vytvořil roku 1971 koženou vlajku, která se stala vlajkou Australskou. V roku 1971 jsme udělali Potlach i s totémem, soutěžemi, plackami a vším tradičním na Mount Beauty ve Victorii. Přijela celá sestava trampů ze Sydney. Setkali jsme se Kolmanama, Tomem, Rákoskou a Vaškem, Maxem a Pupou, Lupínkem, Marcelou (později přezdívkou Pěnice Prérie pro její nádherný zpěv a hru na kytaruv a s dalšími trampy ze Sydney a jeho okolí. 

Následovaly další každoroční potlachy, pořádané střídavě trampama že Sydney a Melbourne.  V pozdějších letech jsme se spojili s trampy z Adelaidy, vedenými Lišákem a pořádáme potlachy společně.  Při poznávání australského kontinentu jsme se v roce 1973 vypravili s Popem na dlouhý vandr stopem do centrální Austrálie. 

V Coober Pedy jsme strávili několik týdnu. Nedolovali jsme opály, ale čundrovali jsme po okolí, bydleli v zemljance, zv. dugout. Původní obyvatelé Aboridginci byli segregováni, nesměli do hospody nebo restaurace, místní náboženská mise je nutila oblékat do vyřazených armádních uniforem. Dostávali jídlo s podmínkou, že budou chodit do kostela na bohoslužby.

Několik let jsme parta Brňáků jezdili sklízet jablka na Tasmánii. Bydleli jsme v kůlně  u sadu a živili se lovem. Po skončení sklizně jsme čundrovali po krásné Tasmánii, než jsme se vrátili zpátky domů.  Většina z nás měla vzor v Indošovi z bratislavské T.O.Dakota. Indoš bydlel na Mount Wellington nad Hobartem a byl naším vzorem stoprocentního trampa. Jezdil na naše potlachy na mainland i se svojí ženou Jacky. V zimním období jsme jezdili na běžky na náhorní plošiny na Gippsland, do Victoria Alps na několik dní. Tehdy jsme ocenili výhodu usáren, nepřečnívaly přes ramena při průjezdu hustou buší.

 

Australští trampové zorganizovali 3 celosvětové potlachy a tím přispěli k Wimpyho myšlence "Trampi sobě".

Je to tak, že svět je plný dobrých kamarádů. V Evropě, Kanadě, USA, po letech jsem se setkal s kamarády trampy z mládí a bylo to jako včera. S radostí nosím Petecův odznak F.F.L.Friends For Life.

  

                                                                                                            Pro Domov trampů v zahraničí sepsal  Gody 8/3/2016

bottom of page